Roboti pracující v zemědělství nejsou automaticky zárukou bezpečnějšího pracoviště

Do práce v zemědělství pronikají moderní technologie. O tom, jak se do budoucna promění bezpečnost práce v souvislosti s digitalizací a automatizací v zemědělství, jsme hovořili s expertními členy pracovní skupiny tohoto projektu, s bezpečnostními analytiky Kateřinou Jurčovou a Josefem Senčíkem z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v. v. i.

Pavlína Havlová (PH): Budou se s digitalizací a automatizací práce v zemědělství měnit i její rizika?

Josef Senčík (JS): S novými technologiemi se rizika sice budou měnit, avšak zdroje nebezpečí budou podle mého soudu v podstatě pořád stejná. Změna bude jen v tom, že se s některými riziky budeme setkávat častěji, s jinými méně často. Stále tu však bude riziko úrazu elektrickým proudem (v případě robotických zařízení), stále tu bude nebezpečí spojené s chovaným zvířetem. Nové bude to, že budeme potřebovat kvalifikované (toto podtrhuji) zaměstnance, kteří budou umět nová zařízení obsluhovat a udržovat.

PH: Dokážeme předcházet tomu, aby na pracovišti, kde budou nové technologie, už byla zároveň i nová bezpečnostní nařízení?

JS: Podle zákoníku práce mají zaměstnavatelé provést analýzu rizik a na základě té mají přijímat opatření. Záleží tedy vždy na konkrétním pracovišti, jaká opatření zaměstnavatel přijme. Z praxe ale máme zkušenost, že někdy se v menších podnicích na bezpečnost práce neklade takový důraz. Úrazů je sice stále velké množství, avšak pravděpodobnost, že zrovna u toho konkrétního zaměstnavatele by se něco mohlo stát, si většinou zaměstnavatelé nepřipouští. Na druhou stranu musím říct, že úroveň bezpečnosti práce u nás, i konkrétně v sektoru zemědělství, je v porovnání se zahraničím na velmi slušné úrovni.

Kateřina Jurčová (KJ): Obecně lze říct, že na bezpečnost práce dbají více ti, kteří již mají nějaké negativní zkušenosti. A to ať již s pracovními úrazy, popřípadě s kontrolními orgány, jako například s pracovníky oblastního inspektorátu práce. Zaměstnavatelé si své úkoly v oblasti prevence rizik plní buď vlastními silami, popřípadě prostřednictvím subdodavatelů, kdy druhá varianta nemusí být vždy zcela ideální, což je dáno jednak kvalitou dodavatelů, jednak finančními prostředky, které na tyto služby chtějí zaměstnavatelé vynakládat. Mnohdy se stává, že především subdodavatelsky zajišťované BOZP je řešeno pouze povrchně a nemusí tak odpovídat konkrétním požadavkům daného zaměstnavatele. Subdodavatelem zpracovaná dokumentace pak neodpovídá reálným podmínkám a prostředí zemědělství, které je velmi specifické. Paradoxně se tedy někdy stává, že si zemědělec dokáže dokumentaci zpracovat sám lépe, než když se obrátí na odborníka tohoto typu.

JS: Z praxe víme, že firmám, jež se zabývají bezpečností práce, se do sektoru zemědělství a lesnictví moc nechce. Je tomu tak hlavně z toho důvodu, že zemědělství patří mezi ty nejrizikovější oblasti, které v národním hospodářství máme. Z hlediska absolutních čísel vede podle počtu pracovních úrazů průmysl, dále stavebnictví, doprava a skladování a na čtvrtém místě je zemědělství. Z hlediska četnosti pracovních úrazů je však situace jiná. Zde je zemědělství na předních příčkách s hodnotou četnosti 2,39 (zatímco republikový průměr je pouze 0,94). Jak vyplývá ze statistik, v zemědělství je tak cca 2,5krát více úrazů než v jiných oborech. Je to dané mj. i tím, že jde o dynamičtější prostředí (mění se vnitřní a venkovní pracoviště) a zahrnuje práci se zvířaty nebo s přípravky obsahujícími chemické látky.

PH: Důležitá je prevence bezpečnosti práce. V čem spatřujete její smysl?

JS: Ze všeho nejdůležitější je informovanost! Lidé si musí uvědomit, co se děje a jak se tomu dá předcházet. Naším cílem je tvořit postupy a metodiky tak, aby s nimi uměli pracovat zaměstnavatelé a zároveň aby uměli tyto informace předávat dál.

KJ: Jde nám o předávání informací nejenom směrem k zaměstnavatelům, ale neméně důležité je, aby si i samotní zaměstnanci uvědomili, že bezpečně se chovají hlavně kvůli sobě samým. Že to není nutné zlo, ale že by měli začít sami u sebe a kvůli sobě! Nejde o to, aby zaměstnavatel byl informovaný, předal všechny ochranné prostředky zaměstnanci a tím si splnil všechny formality. Pokud by zaměstnanec ochranné prostředky nenosil, tak pak tato snaha postrádá smysl. Jde tedy nejenom o informovanost vůči zaměstnavatelům, ale i vůči zaměstnancům.

Zkušení kolegové by neměli podceňovat zaškolení nových zaměstnanců. Měli by předávat všechny informace tak, aby nový člověk věděl, s čím a jak může na pracovišti přijít do styku, a nesnažil se nastavená a zavedená pravidla obcházet. Nezapomínejme také, že v zemědělství jsou často lidé, kteří nejsou rodilí mluvčí, proto je důležité předávat jim informace srozumitelně, a to jak prostřednictvím jim srozumitelného jazyka, tak například i pomocí piktogramů. Při tom je potřeba také počítat i s tím, že různé národy mají různé vnímání toho, co je ještě bezpečné a co už není. Čím víc jdeme na Východ, tím méně důrazu tyto národy na bezpečnost práce kladou.

PH: Když Váš ústav zpracuje metodiku, jaký je její další osud?

JS: Metodiku, kterou tady vytvoříme, schvaluje MPSV. Tu pak mohou zaměstnavatelé využívat prostřednictvím svých odborně způsobilých osob, popřípadě prostřednictvím subdodavatelů. Tyto metodiky však nejsou závazné. Zaměstnavatelé musí dodržovat zákony a v zákoně je řečeno, že zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět příslušná opatření. Zároveň je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Námi tvořené metodiky tak často napomáhají k plnění uvedených povinností.

PH: Co předpokládáte, že se v práci v zemědělství změní?

JS: Bude se tam pracovat s něčím, s čím se tam dneska nepracovalo, mám na mysli robotiku. Lidí v zemědělství asi ubude, ale zato tam budeme potřebovat mít kvalifikovanější lidi.

Nebezpečí spatřuji v tomto případě v tom, že lidé jsou zvyklí si práci ulehčovat, tedy mají ve zvyku vypínat nastavená bezpečnostní opatření. Pokud se jim však zařízení změní a oni ze zvyku vypnout bezpečností nastavení, následky mohou být v takovým případě v důsledku nezkušenosti výrazně horší.

PH: Podceňují zemědělci něco při práci v zemědělství?

KJ: Obecně se dá říct, že se počítá s tím, že ubude fyzicky náročné práce. Předpokládáme, že fyzickou práci člověka nahradí stroj, ať v živočišné, tak v rostlinné výrobě (automatické dojičky, krmné vozy). Nové bude také to, že dosud člověk byl zvyklý mít nad strojem kontrolu, mohl ho vypnout/zapnout. Teď ten stroj ale bude pracovat sám a člověk ho na pracovišti bude prostě "potkávat". To však neznamená, že se na stroji, i přes všechna jeho čidla, nemůže vyskytnou nějaká závada. Člověk by se měl naučit s tímhle předem počítat.

Úrazovost bude klesat, ale zároveň se v souvislosti s digitalizací bude od pracovníků požadovat zvýšené vnímání více podnětů (stroj pípá, bliká apod.) ve spojení s počítačem, tabletem nebo chytrým telefonem. Předpokládáme tedy vyšší nároky na psychiku a kognitivní vnímání. Což může být problém u starších lidí.

Na co se v zemědělství dobře dbá a co se nepodceňuje je práce s nebezpečnými chemickými látkami. Pro manipulaci s nimi je potřeba mít k tomu i patřičné vzdělání a je opravdu nutné dodržovat všechny předpisy, jak tyto látky převážet/skladovat a pracovat s nimi (vzhledem k riziku, že se účinky nemusí projevit hned; nemoci z povolání, poškození zdraví, dopad na životní prostředí). V tomto případě jsou dohled a kontroly výrazně větší a zemědělci jsou si jich dobře vědomí.

Jaké předpokládáte trendy do budoucna?

KJ: S vyšší automatizací se předpokládá vyšší efektivita práce... Ovšem na druhou stranu v případě automatizovaných, resp. autonomních strojů existuje riziko, že lidé budou na stroje spoléhat zcela a nevšimnou si banálních nesrovnalostí, kvůli kterým nastane fatální problém, který by býval sám člověk šikovně vyřešil. Takže trendy budou různé, ale bez dozoru člověka se práce strojů neobejde.

V zahraničí jsem viděla sklízecí agroboty (automatické stroje v zemědělství), kteří sklízeli jahody nebo pomeranče. Tyto stroje dokáží nejenom sami jezdit, ale i číst kvalitu půdy a přihnojit tam, kde je potřeba, pracují velice citlivě. Například stroj na sběr těch jahod byl pomalejší než člověk, ale byl preciznější (rozeznal zralé plody od nezralých) a nahradil práci čtyř lidí. Takže takový stroj pak dokáže nahradit nedostatek pracovní síly v zemědělství. Nejde o to, že by robot bral práci lidem, ale spíš je to tak, že lidé nestojí o práci tohoto druhu a konkrétně v zemědělství.

Tam, kde se stroj pohybuje samostatně, musí být mnohonásobně víc ochranných prvků, než jich bylo doteď. Např. autonomní kombajn musí být nastaven tak, aby se okamžitě zastavil, jakmile nastane nestandardní situace (objeví se poblíž dítě nebo zvíře apod.). Krmný stroj se zase pohybuje po přesně vytyčené trase - a s tím se také musí počítat v analýze rizik.

JS: Do budoucna se bude klást ještě větší důraz na analýzu rizik - každé nové zařízení přináší na pracoviště nové zdroje rizik, obzvlášť jde-li o zařízení, se kterým zaměstnanci ještě neumí pracovat nebo spolupracovat. Nelze na technologii stoprocentně spoléhat, ani ona nemusí být bez chyby.

PH: Co lze v zemědělském sektoru stran bezpečnosti práce zlepšit?

KJ: Vůbec nejdůležitější bude vzbudit v lidech o bezpečnost práce zájem! Půjde o to mluvit s lidmi tak, aby se spolu se svým zaměstnavatelem i oni podíleli na návrhu, jak zaopatřit bezpečnost. Protože jsou to pak oni, kdo je musí dodržovat v praxi. Když půjde o nařízení, která budou zaměstnancům vyhovovat v praxi, budou je sami také chtít dodržovat. V případě, že se zjistí, že se něco záměrně porušuje, pak je třeba zabývat se tím, proč tomu tak je? Důležitý je tedy dialog mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a aby se zaměstnanec nebál říct svůj názor.

PH: Co vás v poslední době ve Vašem oboru překvapilo?

KJ: Mě na pracovní cestě po Belgii překvapilo, že ač nám jsou západní státy předkládány jako vzor, tak mi nepřipadalo, že to mají až tak dobře zařízené. Ano, i oni musí formálně dodržovat spoustu věcí, ale prakticky všechny farmy byly rodinné, takže tím pádem se na ně řada tamních předpisů vůbec nevztahovala, protože se rodinní příslušníci nepočítali jako zaměstnanci!

Dále mě překvapilo, že práce stroje je nejenom efektivnější a kvalitnější a zemědělec má díky tomu lepší a vyšší výnosy, ale že stroj (v případě dojicího robota) je efektivnější i v kontaktu se zvířetem. Nakonec se ukazuje, že ve stájích, kde nedochází ke kontaktu zvířete s člověkem (krmení obstarává krmný vůz, dojení automatická dojírna), tak tam jsou zvířata spokojená a zdá se, že vítají, že nemají poblíž člověka, kterého vnímají spíš jako rušivý element.

Obecně jsou agroboti už na velmi vysoké úrovni. Je otázkou, zda už jsou efektivnější než člověk? Zatím jsou stále pomalejší... Ale rozhodně nám řeší, a v případě zemědělství to platí obzvlášť, problém s nedostatkem lidské síly.

***

Mgr. et Mgr. Josef Senčík a Ing. Kateřina Jurčová pracují ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce a jsou expertními členy pracovní skupiny projektu "Posílení úrovně sociálního dialogu v odvětvích a podpora adaptace odvětví na změny".

***

Text vznikl v rámci projektu "Posílení úrovně sociálního dialogu v odvětvích a podpora adaptace odvětví na změny" spolufinancovaného Evropskou unií.

***

Připravila: Pavlína Havlová

Public link

Please use the above public link if you want to share this noodl on another website.